Hlavní nabídka
Stejně jako josefovské vápence byl i tento, nesrovnatelně rozsáhlejší komplex karbonátů, nazýván souborně jako vápence amphiporové. Jak se ukázalo, ani toto starší označení nebylo všeobecně použitelné tak, aby vystihlo litologii a hlavně stratigrafii jednoho z nerozsáhlejších karbonátových komplexů na území Moravského krasu. Jako vůdčí fosilie byla dříve používána stromatopora Amphifora ramosa Phillips. Ukázalo se, že se tato stromatopora, spolu s jinými druhy a bohatou sesilní korálovou faunou, vyskytují v různých úrovních, čímž paleontologicky ztrácejí na významu. Na celé řadě lokalit docela chybí. I v tomto případě bylo použito stratotypové označení podle několik stovek metrů odkrytého profilu v Lažáneckém údolí.
Výskyt vápenců lažáneckých převládá v severní a střední části území, jejich jižní hranice konči na linii Babice – Adamov (Alexandrova rozhledna), kde nasedají na málo mocné vápence josefovské. Po stránce chemické je řadíme k tzv. vysokoprocentním vápencům (až
98% CaCO3). Z hlediska báňsko-
Josefov, u vývěrů Jedovnického potoka
Zčásti uměle otevřený profil (lom sloužící při. výstavbě silnice Adamov – Křtiny) je možný sledovat již od mostku přes Jedovnický potok. Vyvětralé fosílie na obnažených korodovaných plochách jsou školním příkladem sedimentárních poměrů v tehdejším prostředí. Nahloučení fosilií a jejich gradace slouží geologům při určování tektonické pozice vrstev. Lažánecké vápence nás budou doprovázet v celé délce průběhu Křtinského údolí.
Zub času, Otevřená skála, vývěr Křtinského potoka
Rozsáhlá bioherma je proříznuta meandrem potoka. Bohatý paleontologický materiál se nalézá v suťoviscích svahových kuželů, jejichž paty zasahují až k samé silnici. Mezi Otevřenou skálou a vývěrem Křtinského potoka leží tzv. Bobří závrt. Pod ním byl proveden pokus o zarážku portálu jedné ze štol. Toto je taktéž vhodné místo pro studování fosilií lažáneckých vápenců.
Naproti údolíčku vedoucímu do Habrůvky
V levé stráni údolí Křtinského potoka, při úpatí v zářezu silnice, je odkryta bohatá bioherma se stromatoporovou a korálovou faunou. Okolní vápence respektují rigiditu biohermy jako samostatného útvaru s nepravidelným vrstvením.
Babický chodník, erozní údolí v jižním svahu údolí
Zmiňované údolí směřuje od Babic k severu a klesá do údolí Křtinského potoka v úseku mezi jeskyněmi Jestřabí skála a Silvestrovka. Je výrazně tektonicky predisponováno a od jeho vyústění na Babickou plošinu se Lažánecké vápence odklání k západu do oblasti Záskalčí. Odtud probíhají tyto vápence nad Kanice, kde jejich výskyt prakticky vyznívá na linii Řícmanicko -
Záskalčí, jižně od Babic
Stěnové výchozy jsou místy narušeny starými opuštěnými lomy. Vápence jsou lavicovité, až hrubě vrstevnaté s hojnými skluzy na vrstevních plochách. Fosilie nejsou soustředěny do biohermických formací, tak jak tomu bylo v údolí Křtinského potoka. Přesto se zde setkáváme s deformovanými zbytky stromatoporové fauny. Do nadloží přechází postupně do vápenců vilémovického typu.