Hlavní nabídka
Každý pohyb zemské kůry je doprovázen různým stupněm deformací pevných hornin. Orogenetické procesy se nevyhnuly ani území Moravského krasu, přesto, že je součástí kratonu Českého masívu. Zásadní změny proběhly již na rozhraní devonu a karbonu (asturská fáze Hercynského orogenu), Zcela se změnily podmínky pro tvorbu usazenin, skončila karbonátová fáze a postupně docházelo k deformacím původních,již zpevněných hornin. Převládající prvky radiální tektoniky byly ještě několikrát oživovány v daleko mladších orogenetických fázích. Z nich je pro Moravský kras velmi zásadní vliv Karpatské orogeneze zhruba na rozhraní paleogénu a neogénu. Východní část Karpatského oblouku se tak opřela o východní okraj Českého masivu a deformovala jej. Touto kolizí byl postižen ce1ý hlavní blok karbonátů Moravského krasu. Došlo k jeho výzdvihu v řádech několika set metrů. Pozdější denudační procesy zarovnaly kras do parovin s daleko nižším výškovým rozdílem, odhadem kolem 100 m.
Prvohorní tektonické linie byly doprovázeny mineralizačními procesy (výplně alpského typu) s převahou několika generací kalcitů. Místy se vyskytuje slabá mineralizace sirníky Fe a Cu. Karpatská fáze se vyznačuje jak vertikálními pohyby po zmlazených starých liniích, tak horizontálními pohyby s přesmyky a přesuny vrás. Tlaky též způsobily sekundární břidličnatost (kliváž) i ve vápencích.
Některé partie relativně plastických karbonátů (deskové vápence ) byly provrásněny (Hády, Hornek). Poruchy ve vápencích byly vůdčími prvky při tvorbě krasových údolí i celých jeskyních soustav. Směry význačných tektonických linií jsou SZ –JV, SSZ – JJV, S – J a převážně SSV – JJZ se sklony k V a JV (15° -
Geologové se shodují na tom, že i v mladých třetihorách i čtvrtohorách docházelo k projevům tlakové i vulkanické činnosti (mladé sopky). V Moravském krasu se setkáváme s vrstvami sopečných tufitů (Lažánecký žleb).