Geologicky pruvodce

Autor odborné práce, která leží před vámi a čeká na to, až ji začnete číst, je mým přítelem pozdního věku. Spojuje nás společný zájem o kras, a díky němu se náplň mého stáří stala smysluplnou. Proto mi dovolte, abych vám jej alespoň ve stručnosti představil.

Josef Pokorný

Mgr. Ladislav Slezák se narodil v r. 1934 v Brně – Řečkovicích, kde absolvoval obecnou školu. Dále vystudoval osm tříd reálného gymnázia v Brně – Králově poli na Slovanském náměstí, kde v r. 1950 zorganizoval studentskou skupinu jeskyňářů při Speleologickém klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně, jehož byl členem.
Skupina krátce pracovala ve střední části Moravského krasu na Býčí skále, pak, v r. 1951 přešla pod vedením Jaroslava Dvořáka do jižní části Moravského krasu, do Ochozské jeskyně a jejího okolí.
Po maturitě v r. 1952, kdy její členové přešli na vysokoškolská studia, pracovala tato skupina již jen sporadicky, až nakonec v r. 1956 ukončila svoji činnost úplně. Její členové se totiž, po ukončení studií rozešli na místenkově přidělená místa.
Autor nastoupil u Spišských železnorudných baní ve Spišské Nové Vsi jako obvodový geolog pro těžbu sideritů v Luciabani a Smolníku. V roce 1958 se vrací do Brna a nastupuje jako mapér – geolog u Ústředního ústavu geologického (ÚÚG) Praha, kde pracuje v pracovní skupině pod vedením Jaroslava Dvořáka na geologické mapě Moravského krasu. (1960 – J.  Dvořák – L. Slezák im. kol.).
V roce 1960 nastupuje jako vedoucí nově zřízeného Oddělení pro výzkum krasu při Moravském muzeu v Brně, kde působí až do roku 1968. V tomtéž roce byl pozván do konkurzu na místo vedoucího organizace Moravský kras v Blansku, provozu jeskyní, kam nastupuje ještě v létě téhož roku.
Přesto, že odmítá vstup „internacionální pomoci“armád spojeneckých vojsk a odmítá vstup do KSČ, buduje cílevědomě organizaci, v jejíž čelo byl postaven, zakládá Ochrannou stráž Moravského krasu, Dokumentační oddělení a vede profesionální výzkumnou skupinu.
    V r. 1973 úspěšně organizuje potápěčskou sekci při pořádání 6. Mezinárodního speleologického kongresu v Olomouci, který otevřel tajnou emigrační cestu potápěčům z ČSSR do Kanady. Na činnost L. Slezáka proto nasadila STB  2 agenty z řad zaměstnanců a tak byl začátkem roku 1974 z funkce odvolán. Byla mu ponechána jen funkce vedoucího výzkumné skupiny. Spolu s touto skupinou byl posléze v r. 1977 delimitován do nově vzniklé Správy CHKO Moravský kras.

    V roce 1989 byl rehabilitačními orgány příslušných stupňů plně rehabilitován a požádán o návrat do funkce ředitele Správy Českých a Moravských jeskyní. (Tato organizace zahrnovala všechny veřejnosti přístupné jeskyně na území Čech a Moravy).
    L. Slezák tuto funkci přijímá a přes sílící privatizační snahy z různých stran dosahuje vynětí jeskyní z možné privatizace a tím zajištění jejich zákonné ochrany. V roce 1995 odchází L. Slezák do zaslouženého starobního důchodu.

Není již osobou výdělečně činnou, ale tím víc přispívá svými zkušenostmi a radami speleologům, vede odborná školení, semináře a exkurze. Spolupracuje s Kluby důchodců i s odbornými institucemi, jako například s Geologickou službou ČR.
Se dvěma přáteli ( s Richardem Cendelínem a Josefem Pokorným ), bývalými aktivními jeskyňáři, založil při ZO 6 – 12  „Pracovní skupinu SE – 3“ (Tři senioři), která společně se svými dalšími externími spolupracovníky každoročně vydává ve své Edici soubor poznatků a krasových příspěvků všeho druhu, vypálených na CD.
Je to v podstatě náhrada krasového časopisu. Výhodou je, že tuto edici mohou členové  pracovní skupiny SE – 3 zhotovit sami s nevelkými režijními náklady. (Pokud ovšem nepočítáme vlastní čas a píli do toho vloženou). Tento způsob publikace však dovoluje prezentaci dokumentace, plánků a fotografií v rozsahu, který nemůže poskytnout žádný časopis. A L. Slezák je právě zárukou smysluplnosti a odborné náplně této edice. Budiž mu za to dík.